Houbaření

liška bledá:

Lišky zná téměř každý houbař, mnoho lidí je využívá k přípravě nejrůznějších pokrmů a patří k nejvyhledávanějším a k nejcennějším houbám, které naše lesy nabízí. 
Roste jich u nás vícero a jejich makroskopické rozlišování je v některých případech dosti problematické. Liška obecná má několik různých variet, které však většinou běžní houbaři nerozlišují. 
Liška bledá představuje větší makroskopické odchylky, ale i přes tuto skutečnost ji někteří odborníci neuznávají a považují ji pouze za varietu lišky obecné. Vytváří robustnější a světlejší plodnice, které se na první pohled liší již v mládí. Lišky obecné bývají barevnější a drobnější, nejčastěji je nacházíme na mechatých lokalitách ve smrčinách nebo pod břízami, kdežto s lišku bledou se setkáme v opadu listí pod buky, habry a duby. 
Objevuje se zhruba od června do listopadu. 

liška obecná:

Lišek u nás roste několik druhů a prakticky všechny jsou jedlé. Zvláštností těchto hub je jejich hymenofor (spodní část klobouku), který není lupenatý, ale tvoří jej takzvané lištny. Lišky rostou většinou ve skupinách a to jak v listnatých, tak i v jehličnatých lesích. Daří se jim především pod borovicemi, břízami a buky. V posledních letech se opět začínají hojněji objevovat, což je velmi příznivé, protože jsou považovány za dobrý indikátor čistoty prostředí. 

Některé charakteristické znaky lišky obecné: Vyklenutý až nálevkovitý klobouk, žlutooranžové zbarvení celých plodnic a řídké sbíhavé lištny. 
Výskyt: Od konce června do počátku prosince, jednotlivě i ve skupinách, od nížin až po horský stupeň. 
Možnost záměny: 
Záměna za nějaký nebezpečný druh je v podstatě vyloučena. Liška obecná se dá zaměnit za jiné druhy lišek a případně za lištičku pomerančovou, kterou někteří houbaři v menší míře rovněž využívají. 
Ta se vyznačuje jinou konzistencí dužniny a lupenatým hymenoforem.  

liška dubová:

Tuto nově popsanou lišku u nás bohužel zřejmě neobjevíme. Vyrůstá v některých oblastech Středozemí, kde se dá nalézt pravděpodobně pouze pod duby. Objevuje se obvykle ve skupinách a vyhledává lokality bohaté na vápenec. Liška dubová má dvě podoby. Za sucha je podobná lišce bledé (Cantharellus pallens), zatímco mokré plodnice připomínají lišku rezavějící (Cantharellus ferruginascens). Suché plodnice jsou celkově vybledlé, kdežto mokré plodnice se vyznačují žlutooranžovou barvou povrchu klobouku. Lištny jsou bělavé, ve stáří často na ostří žlutavé až rezavějící. Některé plodnice dosahují pozoruhodných rozměrů a v tomto ohledu dokonce předčí i podobnou lišku bledou. 

Využití: Liška dubová patří stejně jako ostatní lišky k jedlým houbám. Ve Španělsku ji řadí k oblíbeným jedlým houbám.