Houbaření

hřib smrkový:

Patří mezi pravé bílé hřiby a zároveň mezi nejoblíbenější a nejbezpečnější houby s prakticky nulovým rizikem nějaké nepříjemné záměny. Vyrůstá především pod smrky, ale nalézt jej můžeme i pod jinými jehličnany a velmi často i pod různými listnáči. Setkáme se s ním nejdříve v červnu, nejčastěji však vyrůstá od srpna do října a výjimečně se dá nalézt ještě koncem listopadu. Objevuje se místy velmi hojně a je to vyloženě společenský tvor. Málokdy se stává, že vyroste osamoceně, takže mu většinou dělá společnost několik jeho sourozenců. 

Popis: Klobouk je 50-200(-250) mm široký, zprvu polokulovitý, později vyklenutý až poduškovitý, tlustě masitý, na povrchu někdy hrbolkatý, lysý, za vlhka lesklý a lepkavý, v mládí nejčastěji bělavý až bělavě nahnědlý, vzácně stříbřitý, posléze zbarvený v několika prolínajících se odstínech hnědé, načervenale hnědé či okrové barvy. Rourky jsou 10-30 mm vysoké, zúženě připojené, v mládí bělavé, později žlutavé až žlutoolivové. Póry bývají velmi drobné, okrouhlé a vyznačují se stejným zbarvením jako stěny rourek. Třeň je 40-200 x 20-70 mm velký, zprvu soudkovitě břichatý, později kyjovitý 

neb

o válcovitý, plný, bělavě nebo okrově nahnědlý, pouze v horní části někdy pokrytý nevýraznou bělavousíťkou. Dužnina je bělavá, na řezu neměnná, s příjemnou houbovou vůní a mírnou chutí. 
Záměna je možná za některé další druhy z okruhu pravých bílých hřibů, především za hřib dubový (Boletus reticulatus) a hřib borový (Boletus pinophilus). 

Využití: Všechny pravé bílé hřiby patří mezi velmi chutné houby. Můžeme je využít do směsi, omáček, polévek a různých masitých pokrmů, ale také nakládat nebo sušit. 

Prospěšné obsahové látky: BEL lektin, polysacharidy α-glukan a α-glukogalaktomannan, významné množství selenu, některé esenciální aminokyseliny, mastné kyseliny a podobně.