Houbaření

hřib borový:

Hřib borový na našem území vyrůstal poměrně hojně, ale v posledních letech se bohužel vytrácí a jeho nálezy jsou čím dál tím vzácnější. Patří mezi pravé bílé hřiby vyrůstající jednotlivě i ve skupinách, od nižších poloh až po horský stupeň a téměř výhradně pod buky a borovicí lesní (Pinus sylvestris). Objevuje se zhruba od května do října a vyhovují mu vlhčí kyselejší stanoviště. 

Popis: Klobouk je 60-250 mm široký, zprvu polokulovitý, později klenutý až ploše rozprostřený, tlustě masitý, na povrchu v mládí často bělavě ojíněný, charakteristicky vrásčitý a hrbolkatý, za vlhka lesklý a lepkavý, červenohnědý, purpurově hnědý nebo hnědofialový. Rourky jsou 10-25 mm vysoké, u třeně stlačené, zpočátku bělavé, později žlutozelené až žlutoolivové. Póry jsou velmi drobné a okrouhlé a vyznačují se podobným zbarvením jako rourky. Třeň je 60-170 x 30-100 mm velký, tvrdě masitý, zprvu soudkovitě břichatý, později kyjovitý, vybledle světle okrový až světle hnědý nebo hnědočervený, v horní části obvykle světlejší, na bázi bělavě plstnatý a na povrchu pokrytý zřetelnou bělavou až bělavě nahnědlou síťkou. Dužnina je bělavá, na řezu neměnná a vyznačuje se příjemnou houbovou vůní i chutí. 
Záměna je možná za některé další druhy z okruhu pravých bílých hřibů, především za hřib smrkový (Boletus edulis). 

Využití: Jedná se o výbornou jedlou houbu, ale měli bychom ji spíše chránit. Byla zařazena do Červeného seznamu zranitelných druhů a navíc patří mezi nejvýznamnější bioakumulátory těžkých kovů.